Napsali o nás

Seznam článků | Původní článek: Premiere

Juraj Herz se tmy nebojí

Po dlouhé době vzniká český hororový film.

Mezi kopci na úpatí Doupovských hor se vine silnice tak úzká, že na jejím konci už nic nečekáte. Když se pak za zatáčkou vynoří z mlhy majestátní barokní kostel, jako byste se ocitli v jiné, přízračné realitě. Otevře se pohled na Valeč, nevelké městečko, kde je jedna barokní památka vedle druhé. Tyhle krásné, i když často oprýskané budovy se staly kulisami filmu TMA, který tu na podzim natáčel štáb Juraje Herze, režiséra Spalovače mrtvol nebo Morgiany, který se tak vrací ke svému oblíbenému hororovému žánru.

Podle scénáře Martina Němce točí jeho částečně autobiografický příběh o muzikantovi, který pověsí kariéru na hřebík a vrátí se na místo, kde prožil dětství. Starý dům ale skrývá tajemství....

Ve sklepení pod jedním ze starobylých domů, bývalým panským špitálem, je díky teplometům a lampám o něco tepleji než venku. Až docela vzadu v malé kobce sedí herec Ivan Franěk, ruce od barvy, kruhy pod očima, na bledé tváři se mu lesknou kapky potu. Dílo maskérů je to ale jen z části, protože musí i v zimě hrát jenom v tričku, a tak bojuje už pár týdnů s kašlem a horečkou. Juraj Herz mezitím vymýšlí s kameramanem Jiřím Macháněm, jak pořídit detailní záběr na jeho unavené oči.

Pohyb kamery je kvůli nízkému stropu omezený. "Je to tu nádherné, ale točit tady je na oběšení" prozrazuje mi režisér. "Martin Němec to napsal přímo o Valči, ta atmosféra k příběhu přesně sedí," potvrzuje Ivan Franěk, představitel hlavní role, že i na něj to místo silně působí. Většina filmu ovšem nevznikla tady, nýbrž v domě stranou od centra. Když mi herečka Lenka Krobotová, která hraje místní dívku, vypráví, že měla z onoho domu zvláštní pocit, chápavě se usmívám. "Sama bych tam v životě nešla," kroutí hlavou. Jasně, herečky jsou citlivé, říkám si a za chvíli už kráčím přes zasněženou zámeckou zahradu kolem soch Matyáše Brauna k osamělému domu, kde se tajuplný příběh odehrává.

Když vstoupím dovnitř, padne na mě tíseň. Mám chuť se na místě otočit a běžet pryč, ale zvědavost mě žene po točitých schodech do patra. Tam se mi při pohledu na počmárané zdi a šílené malby podlomí kolena. Z rohu u krbu se ozývá jakési škrábání - podívat se tam ale neodvážím. Už chápu, co měla Lenka Krobotová na mysli. Nejsem strašpytel, ale radši rychle padám. Nečekala jsem, že se na place hororu budu nakonec opravdu bát....

autor: Ilona Francková