T.M.A.

Staré domy budí hrůzu odjakživa. Vrzající schody, oprýskaná omítka, divné stíny... ale když se v jednom domě kdysi usídlila SS, vyvedla tam pár nepěkných věcí a režie se chopil Juraj Herz, tak konkrétně z tohoto domu budete mít noční můry hodně dlouho.

Vše začíná velmi zvolna. Marek hodlá na chvíli praštit se svým bohémským životem hudebníka a vrací se na venkov do rodného domku. Už první záběr na dům však nasvědčuje tomu, že se ke stavbě už dlouho nikdo nepřiblížil, protože budí asi tolik optimismu, co současná ekonomická situace. Právem. Už když Marek přijíždí a zmíní se, kam jede, místní se raději odvrací a něco mrmlají. Staronový nájemník se však v domě usazuje a užívá si svého klidu. Tedy spíš „klidu.“ Dobrou náladu mu nezkazí ani pár nepříjemností, jejichž vysvětlení nezná. Rádio začíná samo od sebe hrát, ozývají se divné kroky a prostor zahaluje podivná tma. Teprve až po chvíli divák zjistí, že písnička zpívaná dětskými hlasy je v němčině a začne tušit něco zlého. Protože ač je píseň hezká, neustále opakovaný refrén začíná být stále děsivější a děsivější.

T. M .A. dostála svému názvu naplno. Celý film se v přítmí přímo topí. V místnostech svítí jen tlumené světlo, venku skoro nevysvitne slunce a počasí se snaží vehementně napodobit Anglii v létě. Divák to dlouhou dobu nevnímá, bere jako skutečnost a depresivní atmosféra mu pomalu nahlodává vědomí. Teprve v polovině filmu si všechno uvědomí, stejně jako hlavní hrdina, kterému se už v domě nelíbí tak jako na začátku. Atmosféra strachu ze snímku přímo čiší. Občas je natolik hutná, že by se dala krájet a prodávat jako laciný stavební materiál. Tma vládne všude a podivné dřevěné dveře s názvem Verboten jen posilují nejistotu a pocit, že se v domě děje něco skutečně nehezkého.

S pocity strachu si Juraj Herz vyhrál královsky. Jejich dávkování postupně stoupá. Zpočátku se omezuje jen na droboučké záblesky - kroky, rádio - ovšem časem začíná délka i úroveň strachu stoupat a mrazení v zádech nemile dlouho přetrvávat. Film postupně graduje, a to natolik dobře, že u několika scén se divák bojí uhnout očima, aby o sobě náhodou nedal nějak vědět. A scéna s dětskými stíny pohybujícími se po zdech je skutečně výborná. Vizáž hlavního hrdiny navíc skvěle posiluje depresivní atmosféru.

Psychologické drama, které Herz klade před diváky, zastiňuje v mnohém hororové prvky, ale zároveň s nimi výborně spolupracuje. Zpočátku se jeví film jako polovičatý, béčkový horor o starém domu. S přibývajícím časem se začne prostředí projevovat na psychice hlavního hrdiny, a pak se film stane kompletním. Ivan Franěk předvedl vynikající výkon muže, kterému dům postupně zlikviduje nervy, ale i další herecké výkony působí zajímavě. Velice příjemné je slyšet známé české hlasy, které ječí hrůzou.

Při sledování tohoto filmu však má divák neustálý pocit, že mu tam něco chybí, že se snímek nechová tak, jak bych se chovat měl. Vše se děje jaksi nelogicky, zmateně, občasné záblesky paměti spíš ještě více zmatou, než aby něco vysvětlily. A mezi to jsou vloženy syrové záběry, u kterých ztuhne krev v žilách i otrlému řezníkovi. Jenže ač jsou scény plné hrůzy kvalitní, hutné a monumentální, v mysli divákově se neustále opakuje stále ta samá otázka: To je všechno? Tady něco chybí. Celý snímek a především jeho konec se zdá být odfláknutý. V prvotním hodnocení se T. M. A. jeví jako totální propadák. Jenže…

...jenže je nutné si uvědomit jeden důležitý fakt. T.M.A. je natočená v českých reáliích, slovenským mistrem, tudíž nemá vůbec nic společného s (ač občas kvalitní) hollywoodskou hororovou produkcí, tudíž divák odkojen těmito snímky automaticky zařazuje T.M.U. do stejné kategorie, aniž by si uvědomil, že snímek vychází z jiného kulturního a uměleckého prostředí. Není to tedy Kruh, Stáhni mě do pekla ani nějaké béčko, kde dům likviduje své nájemníky jednoho po druhém. Ne. Divák musí pochopit, že podstata tohoto díla není o vraždění v domě a o šířící se temnotě, ale o uvězněných duších, které bloudí a nenalézají pokoje. O lidské potřebě vládnout jiným. A o obětech takového počínání.

T.M.A. je Herzovým výborným kouskem, který působí tak, jak působit má. Vyvolává strach, a čím více se bude divák pídit po rozuzlení lehce nepochopitelného konce, tím více a více pronikne do celého snímku a uvědomí si jeho kouzlo a především jeho kvalitu. Proto z dalšího Herzova počinu není propadák, ale skutečně kvalitní film, který toho vyžaduje od diváka docela hodně, ovšem nabízí mu za to víc, než jen deset minut hrůzy obalených dvouhodinovým dějem.

To je klad a negativum celého díla. Dvousečný meč, díky kterému bude film vyzdvihován i shazován kritiky a diváky, jež očekávají něco úplně jiného. Je jen na nich, zda se dokážou odpoutat od zavedených hororových klišé, která před ně kladou jiné filmy. A pointa příběhu stojí za to a obrátí chápaní filmu naruby. Zároveň však také postaví na úplně jinou úroveň pochopení filmu jako celku, protože divák zpočátku dává vše za vinu pouze jedné příčině, ovšem nakonec se ukáže, že nic není tak, jak by se zdálo.

Po zhlédnutí T.M.Y. vás bude ještě dlouho strašit v mysli nápis Verboten a doma se budete bát i toho, že nad vámi soused trochu zadupe. Herz znovu dokázal, že točit hrůzu pouštějící filmy prostě umí. T.M.A. je toho důkazem.

autor: Lukáš Vaníček